Směrem na jih od dnešní přehrady na řece Bobr se ve vesnici Bukówka nachází hora Zameczek. Název hory se vztahuje na nevelký hrad, který zde byl kdysi postaven. Rytíř, který v něm bydlel, byl tak vychytralý, že dokonce umořil hladem několik koní ze své stáje. Do dnešní doby nezbyla žádná stopa po hradě, ale lidé kdysi hovořili o pokladech, které lstivý pán měl na hradě shromažďovat. Bohužel nikdo neví, kde přesně by se měly tyto poklady hledat.

Někteří lidé říkají, že se vchod do pokladnice nachází v pravidelné prohlubni ve skále, která vypadá, jako by ji někdo vytvořil vlastní rukou. Právě ta se nachází na svahu Zameczku. Vypraví se, že je to začátek podzemní chodby, která vede až k zámku v Žacléři. Vchod hlídá černý pudl a jsou tam také těžká, bohatě zdobená kovová vrata. Pokud má někdo k těm vratům klíč, může je odemknout jenom jeden den v roce po dobu jedné hodiny, pak se vrata zavřou a běda nešťastníkovi, který nestihne z pokladnice vyjít.

Klíč k vratům měl kdysi jeden z místních chlapíků a jiní lidé, hladoví na poklady, ho pořád obtěžovali. Poctivý muž to už nemohl vydržet, a tak se rozhodl, že se problému zbaví. Proto se vydal do Krkonoš, minul Sněžku a když byl u Malého stawu, hodil klíč do jezera. Poté, co se vrátil domů, bylo už pozdě v noci. Chlapík byl hrozně unaven, ale šťastný, že se konečně zbavil těch obtíží. Jeho štěstí netrvalo ale příliš dlouho, protože hned uviděl klíč, který ležel tam, kam ho vždycky pokládal…

Později se lidé mnohokrát pokoušeli otevřít vrata do legendární pokladnice, dokonce i v poledne o Velkém pátku, ale nikdy se to nikomu nepodařilo. Nakonec lidé zapomněli na Zameczek a na poklad, ukrytý v podzemí.