Podle vyprávění starých legend žil kdysi na hradě v Krkavčích skalách obr. Byl velice bohatý. Po smrti obra hrad zchátral, ale poklady zůstaly někde na hradě ukryté. Jen jednou za rok, na Květnou neděli, bylo možné se k těm ukrytým cennostem dostat, ovšem aby se to podařilo, musel odvážlivec znát zaklínací formuli a dávat si pozor, aby nezůstal v pokladnici příliš dlouho.

Jednou se mladá matka rozhodla, že získá proslulý poklad. Když se seznámila se zaklínací formulí, šla se svým dítětem v určenou příhodnou dobu ke Krkavčím skalám. Vše bylo přesně tak, jak lidé vyprávěli – když řekla heslo, bez problémů vešla do pokladnice a vystoupila na velikou hromadu zlata a drahokamů. Aby mohla pobrat co nejvíce, položila své miminko na zem a chtivě brala do pytle poklady. Po chvíli uslyšela křik krkavce, který úkryt strážil. Byl to pro ni signál, aby co nejrychleji z pokladnice utekla.

Za chvíli pták znovu zakrákal a promluvil lidským hlasem:

- Nezapomeň na tvůj největší poklad!

Matka se podívala na své milované dítě, bylo neklidné a nemělo k slzám daleko. Rozhodla se, že vloží do pytle ještě alespoň několik drahých předmětů. Tu zaznělo krákaní krkavce potřetí, což znamenalo, že musí okamžitě odejít z podzemí. Žena chytila pytel plný pokladů a v poslední chvíli se ji podařilo utéct z úkrytu. Hned poté, co se dostala na povrch, se brána k pokladnici hlasitě zavřela a zmizela pod zemí.

Žena si s úlevou oddechla a začala přemýšlet o štěstí a bohatství, které jí teď čeká. Přitulila se k pytli se zlatem a drahokamy. Náhle zase zaznělo úděsné krákaní krkavce, ale tentokrát znělo jinak, nějak nepříjemně… Ženy se zmocnil podivný pocit a zkameněla hrůzou. Po chvíli křik matky zazněl jako hrom až okolní hory se zatřásly, protože příliš pozdě přišla na to, že nechala v podzemí svůj největší poklad.