V dávných dobách, kdy na místě dnešního Trutnova byl ještě hluboký les a těmito končinami putovali jenom kupci se svými povozy, vyslal kníže Oldřich do podhůří Krkonoš rytíře Albrechta z Trautenbergu, aby vedl ty, kteří měli zdejší divokou krajinu osídlit. Mezi mnoha lidmi, kteří sem tehdy  přišli, byli i dva zedničtí tovaryši, Pavel a Mikuláš. Když pan Albrecht svým lidem oznámil, že chce vystavět nad Úpou město, vydali se oba do hlubokého lesa hledat skálu, ze které by bylo možné lámat kámen pro stavbu nových domů. Brodili se hustým porostem a tu náhle uslyšeli znepokojivý hlas krkavce. Neblahé znamení? Chtěli se dozvědět, proč zlověstný pták tak divoce kráká, a tak spěchali k místu, odkud jeho křik zazníval. Krkavce spatřili na okraji hluboké strže, a když se podívali dolů, rázem pochopili…

Na dně rokle spatřili obrovského draka. Ten se rozvaloval po trávě, právě sežral nějaké velké zvíře. Těžce oddychoval a při každém hlasitém výdechu vycházel z jeho tlamy oheň a z nozder černý kouř. Celé tělo měl pokryté šupinami a na bocích mu visela blanitá křídla. Za drakem ve skále uviděli černý otvor do dračí jeskyně – sluje.

Oba přátelé se polekali a rozběhli se ke svým lidem. Po cestě zpátky dělali na kmenech stromů sekerou značky, aby draka zase našli. O svém dobrodružství vyprávěli panu Albrechtovi. Ten se jim nejdříve vysmál. Žádní draci přece nežijí, cha! Pavel s Mikulášem však přísahali, že mluví čistou pravdu, a proto pan Albrecht nařídil naložit řetězy a lana a vydal se s početnou družinou ke strži nad dračí slují. Tak draka spatřili i ostatní.

Pan Albrecht poručil lidem z družiny, aby nejprve zhotovili pevnou dřevěnou mříž. Tu zavěsili nad tělo draka. Poté opatrně spustili na dno rokle malé jehně jako návnadu. Drak zavětřil lákavou kořist a začal se k jehněti nenápadně sunout. Ale to už na něj lidé hodili mříž s ostrými hroty, na kterou ještě naházeli spoustu kamení. Nejvíce na místo hlavy a ocasu. Mříž byla velmi těžká a drak se pod ní nemohl pohnout. Začal strašlivě řvát. Z tlamy plival oheň do velké dálky, ale past ho držela jako v kleštích. Pan Albrecht rychle nařídil spustit ke drakovi mnoho klád i drobného roští a potom vše zapálit. Okolí sluje zahalil temný hustý dým, ve kterém se za šíleného řevu drak udusil.

Když bylo po všem, lidé za velikého jásotu stáhli draka z kůže. Vysušili ji na slunci, vycpali hoblinami a zavěsili do kamenné věže. Město Trutnov, které zde později vystavěli, pojmenovali po příjmení pana Albrechta a vycpaného draka věnovali jako památku na udatný čin zakladatelů knížeti. Vycpaninu pak vystavili ve staré věži a maso zakopali do země. V roce 1024 se konal v Brně zemský sněm. Při té příležitosti darovali trutnovští vycpaného draka knížeti a ten ho poté věnoval městu Brnu. Zde zavěšen v průjezdu Staré radnice spočívá dodnes.