Místo, ve kterém ted’ se rozprostírá Opowa, kdysi pokrýval neproniknutelný les. Tyto oblasti patřily tehdy řeholníkům z klaštera v Krzeszowě. Řehilníci pořád museli vytěsavat a kacet stromy, aby bylo vůbec možné zdejší půdu obdělávat. V roce 1558 řeholníci vybudovali zde soudní hospodu a pak ještě několik domů i malou dřevěnou kapli – tím způsobem vznikla osada nazývaná Oberou, (což znamaná Horní louka). V letech 1633-64 přelila se přes tento terén morová epidemie a zahubila skoro celé obyvatelstvo vesnici, kterou v tomto období nazýváno Oppaw, nebo také Oppau, a také sousední vesnici Niedamirówa. Tu epidemii prežily jenom tři osoby. Ti, kteří zůstali  naživu slíbili, že každý rok budou poutovat v den sv. Kryštofa do Ulanowic, do kostela zasvěceného Čtrnácti svatým pomocníkům.

Během třicetileté války se prodarla v okolí Opawy nepřátelská vojska a přinesla se sebou hrůzy valky. Vystaršené obyvatelstvo opouštělo své domovy a utíkalo se svým dobytekem do hor, ale tam bohužel také nenašli ukrýtu. Nepřátelská vojska hned je našla a proto zase museli utíkat, ještě výše do hor. Hora, na které se konečně zastavili a postavili stráž se nazývala Wachenberg, což znamená Strážníkův hora. Na této hoře se nacházelo mnoho plachých kamenů, na kterých uprchlíci stavěli dětské kolébky, aby uspali své děti. Ty kameny nazváno Wiegenstein, což je možné přeložit jako Kolébkové kameny.   

Zase směrem na sever od Owczé Góry (Ovčí hory), kterou takhle nazváno, protože zde se pásly karčmářův ovce, byla kdysi dva kostelní nádvoří: malé a velké. Toto místo se stalo svědkem boje, který stal život skoro celého pluku nepřátelských vojáků. Zde těch vojáků také pohřebeno. Mluví se, že v noci, v tomto místě, ještě po dlouhou dobu bylo slyšet bubny a vojenské signály a ráno lidé nacházeli časti zbraní.