Před dávnými věky bývalo údolí řeky Czarnuszky, ve kterém se dnes rozprostírá město Lubawka, liduprázdné. Rostl zde velice starý hustý les, kterým bylo těžko se vůbec prodrat. Byl zde také malý palouk, na kterém se nacházel malý kostelík, pojmenovaný „Svatá Marie v Údolí”, o který pečoval zde žijící poustevník. Přesto, že okolí bylo těžko dostupné, mnoho bohabojných poutníků sem přicházelo, aby se pomodlili před zázračným obrazem Matky Boží. Tak to učinil i Boleslav I. Surový – kníže svídnicko-javorský.

Toto místo navštěvovali bohužel nejenom poutnicí, občas sem přijížděli rytíři – lupiči, kteří se skrývali v Krkavčích horách a v sousedních Čechách. Jednou během takového nájezdu lupiči okradli a zavraždili nejenom poutníky, ale také ochranitele toho místa – pobožného poustevníka.

Po nějaké době se zde modlil kníže Boleslav a uviděl krvavé slzy, které stékaly po obličeji Marie. Rozhodl se, že obraz musí být přenesen ze znesvěceného kostela do blízkého Krzeszówa, kde před půl stoletím jeho babička, kněžna Anna, založila benediktýnský klášter. Když byl rozkaz knížete vykonán, slzy na obličeji Marie se už nevyskytly. Kníže se rozhodnul také zabezpečit okolí před lupiči a v místě, ve kterém dnes stojí radnice v Lubawce, nařídil postavit kolem roku 1290 pevnostní věž.

O dva roky později, když Boleslav I. založil klášter cisterciáků v Krzeszówě, dal řeholníkům také mj. město Lubawka. Zázračný obraz z Krzeszówa byl tehdy přenesen do nového lubawského kostela a je tam na hlavním oltáři dodnes.