V dávných dobách žila v Niedamirově dívka, a byla ona moc bedlivá i skromná. Za mladí všichni lidé jí chválili a si jí vážili, ale během let se v ní probouzela palčivá touha zmocnit se obrovského bohatství. Tato touha byla tak nalehává, že doknce i během nedělní mše žena seděla v lavici a předla. Lidé jí varovali, říkali jí, že nedělní práce nepřínáší požehnání, ale ona nechtěla o tom ani slyšet a se rouhala.

Jednou, v neděli, všichni šli do Opawy, aby se zúčastnili nedělní mše, zatímco pradlena zůstala doma a pilně předla, jak ve všední pracovní den. Žena zůstala doma aby vydělala co nejvíc peněz. Náhle, nad pradleny domovem, se pozvédl vítr a tak mocně vál, že roztrhal domov pradleny na časti a vzal s sebou pradlenu i unésl jí daleko do lesa, na skálu, na které zemřela a zkameněla jako výstraha případným nasledovníkům. Lidé, kteří byli v kostele, slyšeli strašný rámus, který vytvořil vítr, a vyšli ven terpvé kdy všechno náhle utíchlo. Tehdy uvíděli, co se stalo a si říkali, „Byla to boží ruka a boží trest, tak dopadne ten, kdo zneuctívá svatý den a se rouhá”.