Na polsko-českém pohraničí, mezi vesnicemi Niedamirów a Bobr, je skála, a v této skále je jeskyně, do které může vejít dokonce i několik desítek lidí najednou. Pocestní se tomu místu vyhýbali, ale místní opilci tam rádi oslavovali.

Byla neděle, když se dva muži, místo aby šli do kostela v Opawě na mši, rozhodli, že si zajdou do jeskyně zahrát karty. Samozřejmě vzali s sebou i něco k pití. Jen co začali hrát a pít, vešel do jeskyně neznámý muž. Muž se představil a řekl, že by si rád s nimi zahrál. Místní hazardéři rádi souhlasili, protože si mysleli, že jednoduše neznámého obehrají, neboť vypadal jako bohatý člověk.

A tak se přesně stalo, co očekávali. Neznámý položil na stůl hodně peněz a hra se stávala čím dál více vzrušující. Neznámý pokaždé prohrál a pokaždé položil na stůl víc peněz. Místní hráči měli čím dál lepší pocit. Vypitý alkohol jim dodával nadšení a k tomu jim ještě přibývalo peněz, kterých bylo pořád na stole víc a víc. Muži byli tak vzrušení, že ani neslyšeli zvony, které všem oznamovaly, že už začala nedělní mše.

Všechno bylo úžasné až do okamžiku, kdy jednomu z mužů vypadla karta a ten se schýlil, aby ji zvedl. Tehdy uviděl, že neznámý příchozí má místo nohou kopyta. I když už svoje vypil, pochopil, že hrají s ďáblem. Celý pobledl, nic neřekl, jenom utekl a nechal peníze a svého kamaráda na holičkách. Jeho přítel, i když nevěděl, co se stalo, také nechal peníze a karty a utekl za ním do vesnice. Když se obyvatelé vesnice dozvěděli, že se v jeskyni hazardu objevil ďábel, nikdo už nenašel odvahu toto místo navštívit. Lidé říkali, že ještě po dlouhou dobu z nitra jeskyně bylo cítit vůni síry, a počet lidí na nedělní mši se hodně zvětšil.