Kdysi, před dávnými věky, se v Lubawce purkmistrův syn zamiloval do řemeslníkovy dcery, krásné jako rozvíjející se poupátko. Velká láska však byla proti vůli obou rodičů zamilovaných. Purkmistr, který byl nejbohatším obyvatelem města, už dávno předtím vyhlédl pro svého syna dívku z bohatého rodu a řemeslníkova dcera byla příliš chudá na to, aby mohla přízeň tchána získat. Z druhé strany otec krásného děvčete, který byl člověk chudý, věděl, že takový sňatek se uskutečnit nemůže.

Utrápený mládenec ve své tísni pomyslel „Pokud se musím zpronevěřit svým citům, raději umřu!”, a tak se vypravil za město, na místo, kde se nejednou setkával se svou milou. Našel si svah, který strmě padal do údolí, a skočil z útesu. Avšak smrt mu nebyla souzená. Na úpatí skalní stěny sedělo hejno krkavců, které zázračně zachránilo mládence od jisté smrti.

Než zase přišel k vědomí, ptáci ho zanesli do sousedního údolí. Když se probudil, spatřil svou milou. Dívka seděla u pramene potoka, který odtud plynul do Lubawky, a prolévala slzy. Mládenec vyprávěl dívce o své neúspěšné sebevraždě a zázračném zachránění. Milenci pocítili novou sílu bojovat o svou lásku, a tak se ještě jednou pokusili přesvědčit rodiče, aby jim sňatek dovolili.

Poprosili o pomoc bohabojného poustevníka, který bydlel v okolí. Nejhorší to bylo s purkmistrem a dlouho trvalo, než ho nábožný stařík přivedl k rozumu a dokázal mu vysvětlit, co je v životě nejdůležitější. Nakonec se poustevníkovi podařilo zlomit odpor rodičů a mladí se mohli vzít. A pak, jak to vždy bývá v takových vyprávěních, žili šťastně až do smrti.

Události, popsané v tomto příběhu, se odehrály na jih od Lubawky. Vrchol, ze kterého skočil mládenec, se nazývá Vraní skála (resp. Krkavčí skala), na jejím úpatí leží Krkavčí údolí a kousek dál je Údolí lásky – kouzelné a tiché místo, ve kterém se bohatýři tohoto vyprávění setkávali, údolím plyne potok Láska. Horské pásmo směrem k hranicím s Čechami a až ke Kamienné Górze má název Krkavčí hory.